Nedostatečné informace o firmách

Je patrně zvláštností ČR, že teprve v posledním období pod tlakem EU státní správa hledá východisko z neutěšené situace v otázce klasifikací a číselníků pro evidenci adres a dalších identifikačních údajů o podnikatelských subjektech. Mezi záslužné počiny patří několikaletý rozvoj územního identifikačního registru UIR-ADR Ministerstva práce a sociálních věcí, vytvoření souvislé řady číselníků Českého statistického úřadu a tvorba datových standardů péčí Ministerstva informatiky.

Méně se daří konvertovat do těchto formátů data veřejných databází, k nimž patří Obchodní rejstřík Ministerstva spravedlnosti, Registr ekonomických subjektů Českého statistického úřadu(RES), Administrativní registr ekonomických subjektů Ministerstva financí(Ares), případně Registr živnostenského podnikání Ministerstva průmyslu a obchodu. Databáze soukromých společností včetně Zlatých stránek nejsou procesy standardizace v drtivé většině rovněž dotčeny. Přinejmenším to znamená, že jedna a tatáž firma může být v adresářích zapsána různě a je v nich jen obtížně dohledatelná.

Pokud bychom posuzovali platnost a aktuálnost zveřejňovaných údajů o podnikatelských subjektech, výsledek by také nebyl valný. Firmy nepodnikají na udaných adresách, nevyvíjejí registrované ekonomické aktivity nebo nejsou vůbec ekonomicky činné. Údaje o místu provozoven a poboček, o počtu zaměstnanců, obratu, finanční účasti ve firmě, o konkurzu a likvidaci či datu zániku nebývají aktuální nebo nejsou uvedeny vůbec. O aktuálních informacích o managementu firem se nedá vůbec hovořit. Metodika zjišťování těchto údajů není patrně v pořádku nebo subjekty prostě data do veřejných registrů neposkytnou. Lze také s úspěchem pochybovat, zda struktura a rozsah dat povinně evidovaných ve veřejných registrech dává dostatečný obrázek o tom, co je to za firmy, se kterými mám obchodovat.

Nepříznivá situace je také v dostupnosti potřebných údajů pro běžného uživatele. Z různých zákonodárných aktů již známe pojem veřejný seznam, veřejné sdělení, oprávněně zveřejněný osobní údaj apod., máme zákon o svobodném přístupu k informacím, ale bohužel netýká se to zatím základních informací o firmách. Prostě státní orgány nepodporují myšlenku aktuálních a „živých“ dat, využitelných pro komerční sféru. Také možnost vyhledat si orientační údaje k jedné firmě podle vybraných kriterií na internetu patrně nestačí.

Lze vyslovit názor, že přinejmenším určitý rozsah základních kontaktních a dalších identifikačních údajů o zaregistrovaných podnikatelských subjektech by měl být veřejně obchodovatelný nebo bezplatně použitelný.

Toho, že trh s podnikatelskými informacemi je nečitelný, využívají různé soukromé firmy k poskytování těchto dat jako placené služby, i když jejich zdrojem jsou databáze státní správy nebo firem se státní účastí. Jsme svědky tendencí o zneužití monopolního postavení v poskytování základních informací a nabídek údajů z různých alternativních zdrojů nevalné úrovně a validity. Ve většině případů se jedná o kšeftaření s informacemi a o neoprávněné profitování z nedostatečně zvládnutých procesů a to bez další přidané hodnoty.

Dá se říci, že informace, vedené státními institucemi o podnikatelských subjektech jsou nevyhovující, nesplňují základní potřeby informovanosti podnikatelů a svou neprůhledností nahrávají podvodnému jednání.